Vědomě tvořím

Je toho teď hodně co se tvoří, uzavírá, posunuje, otvírá a mění.

ZVLÁŠTNÍ DOBA, náročná doba, inspirující doba, nestabilní.

Musím dělat zásadní rozhodnutí ze dne na den, byť se snažím si je nechat pár dnů dozrát. Převaluji je v sobě, abych nasála ten pocit, který z toho mám. Je to můj barometr. UKAZATEL.

Pokud z něčeho nemám dobrý pocit, tak nekonám. Nerealizuji, nezúčastním se, nemluvím o svém pohledu s klientem. Byť by jedno moje já chtělo vykřikovat do světa svou pravdu, tak moje vědomé já čeká.

Naučila jsem se trpělivosti. Obrovské trpělivosti.

A toleranci. Respektu k nastavení druhých. K jejich životnímu vzorci a procesu. Respektu k jejich životnímu tématu a k jejich osobnímu řešení. Za to děkuji svému náročnému životu a nezdolné vytrvalosti nevzdávat.

Právě teď řeším tímto způsobem hodně mých životních témat.

Miniškoličku Vlaštovičky, kde nám zásadním způsobem ubyly dvě třetiny dětí. Takže jsme se dostali k hranici neudržitelnosti naší dětské skupiny. Rozloučila jsem se se dvěma skvělými kolegyněmi, které u nás dostaly obrovskou možnost osobního růstu. A teď jdou do další životní etapy. Už bez nás.

A my jsme našly novou koncepci Vlaštoviček. Stále máme provoz pro děti, které se u nás osamostatňují a rostou s dopomocí, bez přímého obletování rodiči. Sami za sebe. Ale už jenom tři dny v týdnu.

V dalších dnech nabízíme adaptační klubík, kde si noví rodiče mohou zažít koncepci Vlaštoviček sami na sobě a spolu se svými dětmi.

Získávají jistotu, že úplně všichni rodiče řeší neustále obdobné základní situace, protože jejich děti vedle nich a s nimi rostou. Aby se najedlo, napilo, obléklo, udrželo pozornost, vyspalo a nemělo zbytečné kolize s jiným i dětmi. A hlavně, každý rodič chce své dítě podpořit a přivést ho ke šťastné dospělosti. Dát mu k tomu SPRÁVNÉ ZÁKLADY.

U nás má příležitost si vše zásadní vyzkoušet.

Ověřit si, že to, že ještě nosí plenky, nesnižuje jeho hodnotu. Hodnotu dítěte ani rodiče.

V komunitě získává dítě podporu dalších dospělých, které pak mohou na krátký čas rodiče zastoupit. Protože zdravé rodičovství je podpořit svoje dítě. A k tomu neztratit sebe. Nevyšťavit. NEVYHOŘET. Nepotlačit svoje já, svoje základní potřeby, životní radost, koníčky, které vás těší. Jenom je dobře skloubit a přetavit priority. Protože teď na vás visí další človíček.

Už nejste jeden, ale dva a víc. Samostatných bytostí.

Mám velkou radost, že se do KLUBÍKU zapojilo velké množství nových dětí a nám to dá šanci dělat dál kvalitně svou práci, své zaměstnání. Své životní poslání.

Věřím, že se na osobní doporučení ještě přihlásí i další. TĚŠÍM SE NA NĚ.

A jsem teď moc ráda i za NOVÉ KLIENTY. Klienty, kteří si přijdou uspořádat svůj život, své myšlenky. Získat nový pohled na svou minulost a budoucnost. Vidím, že moje další práce a zaměření má smysl i pro jiné. Že svůj život a své srdíčko a zkušenosti dávám dalším. A není to pro mě ztráta srdce nebo vnitřní energie. Naopak.

Když dělám věci, činnosti, které MAJÍ SMYSL A PŘESAH, tak mě to naopak posiluje. Dobíjí mi to životní baterie. Mám radost v celé své bytosti. A vracím se domů s dobrým pocitem a uspokojením.

Jenom ta fyzická regenerace těla mi teď trvá o něco déle než dřív. A tak ráda lenoším a spím, když zrovna můžu.

Děkuji svému tělu, že mi tak dobře funguje. A že mi občas pošle drobné zprávy, na co se zaměřit a co si teď uzdravit, KDE ZVOLNIT. Anebo, že už toho fyzického bylo dost a jde se spát.

Cítím, že tato současná společnost se přesouvá z jednotlivců zpátky do KOMUNIT.

Hledáme zaměstnání, kde budeme mít dobré rodinné vztahy na profesní úrovni. Protože v práci trávíme často více času než se svou vlastní rodinou.

Hledáme naplnění a ocenění. I v podobě dobrého finančního ohodnocení.

Hodně lidí v mé bublině upřednostní spíše dobré kolegy a šéfy za cenu menšího platu. Protože za velké peníze bez lásky a podpory okolí nevydržíme pracovat déle než několik roků. Se zatnutými zuby. S hypotékou na krku. Pro svoje děti a partnera, kterým se odcizujeme.

Často se jeden z rodičů rozhodne zůstat více v rodině, s dětmi. Mít práci na zkrácený úvazek či pracovat z domova. I když je to pro něj často vysilující kombinace.

Nebo zůstane pečovat o dvě děti s podporou státu, které za něj hradí sociální a zdravotní. A odloží svou seberealizaci jinde. Realizuje se v domácnosti a zajišťuje funkční rodinu a zázemí. Ne vždy to vnímají jeho blízcí a okolí jako dostatečné.

A kolotoč domácích povinností může vést také k vyhoření.

Dlouho jsem hledala vnitřní motivaci a sílu. Svoje SEBEPŘIJETÍ.

Byl to můj proces. Životní posun.

Teď vnitřně a opravdově VÍM, CO CHCI A CO UŽ NECHCI. Dělám věci, které mi dávají smysl. Které pro mě mají hodnotu a přesah.

Raduji se z každých maličkostí. Z dětského úsměvu a obejmutí.

Z jistoty rodiče, který se přestane cítit nedoceněný. A zvedne oči ze země a kouká se pevně kolem sebe. Uvědomuje si sebe.

Mám víru, že to co je za mnou, mělo proběhnout. Abych teď měla dostatek vnitřní síly a motivace. Abych měla dost zkušeností a dokázala důležité věci řešit. Rychle, kvalitně, s přesahem do budoucna.

A že umím naslouchat svému tělu. Ikdyž ho někdy stále ještě přemlouvám a posunuji svůj odpočinek i svoje potřeby, až, až ...... Ale už jsem pro sebe důležitá.

A věřím ve smír. V přesah. Věřím v sebe. Věří v nás.