PODĚKUJ, NELITUJ

Na poslední stezce jsem měla ještě jeden důležitý zážitek.

Přecházeli jsme Jizerky.

Sníh už tál a na cestách se začali objevovat kaluže vody.

Jako moderní chodec už nechodím v naolejovaných pohorách, ale lehkých Altrách, které rychle schnou.

A v kombinaci s vlněnou ponožkou jsem i v teple a relativním komfortu.

Ale i tak raději balancuji na suchu a vyhýbám se zamokření.

No a na horském chodníčku využíváte každý drn, na který můžete stoupnout.

Jdu a říkám si, že je to ještě dobrý čas.

Za pár týdnů už bude cesta pod vodou, než to z kopců zase steče a vsákne se.

Na jednom úseku je toho nějak víc. Víc vody než suché cesty.

A tak šlapu na drn a v duchu se mu omlouvám: "Promiň, že na tebe stoupám. Nemám pro sebe jinou, lepší možnost. Využívám tě. Využívám toho, že tu rosteš."

A cítím tíhu zátěže, kterou k němu vysílám.

A pak střih

A moje nastavení se změní a já sleduji, jak k němu vysílám myšlenku: "Děkuji, že tu jsi. Děkuji, že na tebe mohu stoupnout. Děkuji, že díky tobě mi zůstanou suché nohy."

A on mi odpovídá: "Mám radost, že nežiju zbytečně. Mám radost, že ti mohu prospět. Mám radost, že jsem na tvé cestě. Mám radost, že mé bytí má smysl."

A já se najednou cítím lehčeji.

Musela jsem po této cestě projít. Nikudy jinudy to nešlo.

A přece.

Nešlo o moji lítost nad pošlapanou trávou.

Šlo o to, že jsem dala smysl trávě, kterou jsem v dobrém použila.

Moje potřeba, jako by jí dala smysl.

A co tomu předcházelo?

Článek, který jsem nedávno četla:

Pokud vám někdo nabídne pomoc, nemusíte ji odmítat. Ano, zvládáte, snažíte se.

Ale jemu nabídnete velké uspokojení. Že vám mohl pomoci.

Darujete mu radost, že vám mohl pomoci.

Takže nelitovat!

Je to tak jak to je!

A nechat si pomoci je obrovský DAR, který dáváte tomu druhému.

Z celého srdce se můžete nechat obdarovat pomocí druhých.

Není v tom vaše selhání.

Není v tom lítost nad druhým. Ani lítost nad sebou.

Je v tom požehnání vašeho propojení.

PŘESAH.