První krok stačí

RADUJTE SE. První krok je důležitý. Je to PRVNÍ ZAČÁTEK. Začátek cesty. Ke změně. Ke zdraví. Ke stabilizaci. K dalšímu životu, životní etapě.

Kdy poznáme, že jsme ho udělali? Až ho uděláme!

Až vykročíme. Až se rozhodneme a zrealizujeme. Až to proběhne.

Dítě má sen. Vidí ho v sobě.

Stát na svých nohou, chodit, pohybovat se přemístit se, přicházet a odcházet.

Aby mohlo zkoumat. Aby bylo nezávislé. Aby mohlo realizovat své rozhodnutí.

Dospělí kolem něj se pohybují. Starší děti kolem něj se pohybují.

Vidí to. Chce to. Pro koho?

Usiluje o to? Má vůli to chtít? Nebo je pro něj přirozené, že to má umět, že to tak má být? A třeba si dá na čas. Nejdřív to nastuduje, odkouká a pak rovnou chodí.

První krok je ohromný posun. Pro koho?

Pro toho, pro koho je to poprvé. Pro toho, kdo předtím neuměl. Nemohl.

Jak poznáte svůj první krok?

Svůj první krok vidíte až s odstupem. Až ho učiníte. Až ho zrealizujete. Až se stane skutečností.

Až uděláte první krok, pak teprve nastal.

Protože předtím je to snění, plánování, chtění.

A můžete to oslavit. S rodinou, s přáteli. Všem o tom povědět.

Nebo rovnou přidat další krok a začít chodit? Bez velkých oslav, přirozeně? Pro sebe?

A co když po prvním úspěšném kroku přijdou pády? A vám ne a ne se nedaří úspěšně pokračovat? Zabalíte to nebo to zkoušíte znovu a znovu? Máte vytrvalost, chuť, sílu, rozhodnost?

Začala jsem chodit před čtyřmi roky. Ale už několik let jsem to nosila v hlavě.

Děti odrůstaly, manžel měl zrovna jinou akci a já jsem potřebovala vyvenčit psa.

Vzala jsem si na záda batoh, plachtu, spacák a karimatku. Telefon, doklady, pár stovek (kdyby náhodou). Trochu jídla a vodu pro sebe a pro pejska. A vyšla.

V hlavě jsem měla jen mlhavý plán. Vzpomínku na podobnou cestu čtvrtstoletí zpátky. A obrovskou chuť a touhu.

Občas jsem rodině poslala nějakou fotečku.

Seděla a jedla na krásných místech. Ustlala si v přírodě.

Po první noci zažila dopolední déšť a chtěla to zabalit. Ale rozhodla jsem se zůstat, dokud to půjde. A vyšlo slunce. Usušilo mě.

Našlapala jsem svůj životní rekord a v klidu a spokojená se vrátila domů.

A už mi to zůstalo.

V přírodě se mi vrací síly. Vracím se k sobě.

Našlapané kilometry mě utvrdí v tom, že ještě nejsem na odpis. Že se o sebe umím postarat. A že mé tělo mě podrží. Ikdyž už je unavené a já ho vyždímám.

Prospívá mi to. Krátká, pomalá a vytrvalá chůze mi vrátila pohyblivost v kotníku a později v kyčli.

Začala jsem znovu chodit se svým mužem.

Chodím. Chodíme. A stále děkuji za svůj PRVNÍ KROK. Za své rozhodnutí. Za svůj sen.