Pospícháte? Zastavte se

Platí to samozřejmě pro všechny.

Je fajn když máte směr a cíl. A jdete rovnou.

Je fajn, když včas vidíte překážky a zvládnete se jim vyhnout.

Je fajn když se umíte i v průběhu ocenit, odměnit, udělat si zastávku, dát si oběd nebo kafíčko. Když vaše děti nevidí pořád jenom uštvané rodiče na pokraji sil.

Když na procházce s dětmi cestu rozfázujete a zastávky děláte průběžně.

A proč dneska tahle nevyžádaná rada přišla?

Před chvílí jsem viděla maminku s dítětem. S dítětem v náručí. Asi tak dvouleťák.

To, co se stávalo i mě. Uštvaná maminka, která toho musí hodně zařídit a stihnout. A dítě už bolí nožičky. Nebo se mu už nechce chodit. A tak je jednoduší dítě poponést. Samozřejmě, občas. Často.

Ale už jsem jiná. S dětmi se raději zastavuji. Nejde o to s nimi všechno stihnout. Děti se učí chodit. Trénují. Zvládat svou únavu a bolavé nožičky. A proto se stačí zastavit.

Zastavte se! Na pár minut. Obejměte dítě. Ať ví, že ho máte rádi, za všech okolností. I s bolavými nožičkami. Že bolavé a unavené nožičky do života patří. Koukněte se kolem sebe. Ať se nemusí soustředit jen na sebe, ale i na své okolí. Ať si uvolní myšlenky.

S malými dětmi si dávám pouze krátké cíle. A několik záchytných bodů.

Dítě se učí chodit, věřit si. Zvládnout to, co je pro ně aktuálně zvládnutelné. A postupně zvedat laťku.

A maminky s kočárky? Ty také projíždí okolo.

Je to pohodlnější, když dítě potřebuje během dne spát a vy chodit.

Vyrazíte na procházku. Dítě spinká a vy konečně děláte něco pro sebe. Rychlý pohyb, který vedle mrňouse už nutně potřebujete.

Ale až to půjde, naučte ho i pohyb bez kočárku. Jezdit tramvají, vlakem, běhat, chodit, plavat. Nosit si vlastní batůžek. Co nejdřív. Jinak si bude myslet, že svět je jenom hra na místě nebo jízda v kočárku. Anebo v autosedačce.