OD KNIHTISKU K LAJKŮM. JDE JENOM O INFORMACE?

Naše civilizace se prý odvíjí od LAJKŮ, sledování Instagramu, vytváření videí na TikToku atd. Já vlastně sama nevím. Jsem v tomto BOOMER a teprve si ve virtuální propagací klestím cestu.

Jednám s lidmi na přímo. Na živo. Mám ráda osobní kontakt.

Za mého dětství se telefonát musel vejít do minuty, jinak stál hříšné peníze.

Oslovit někoho znamenalo mu v podchodu vložit do ruky letáček nebo navštívenku.

Doba se v tomto hodně změnila. Jsou nové možnosti. Všechny INFORMACE TEČOU RYCHLEJI.

To se stalo i při rozvoji knihtisku. Dal se důraz na MNOŽSTVÍ a RYCHLOST. Oslovení davů.

Najednou můžete informace poslat do světa rychleji a ve velkém množství. To posunulo civilizaci. A prospělo jít to?

Lidé se mohou rychleji vzdělávat. Mohou se vracet k informacím. Hledat odpovědi. Pokud někdo sepsal knihu, příručku, mohli jste se z ní učit. Pochopit. Nebylo to sice PŘÍMÉ SDĚLENÍ.

A tak i podle knihy to byla často metoda pokus - omyl.

Ani vaše video nenatočíte se všemi záludnostmi a vychytávkami. To by trvalo víc než pět minut a na to už dnešní doba nemá trpělivost.

Jak kvalitní jsou reprodukované informace a zkušenosti? A jak jsou zavádějící? Poplatné pouze autorovi? Z jeho úhlu pohledu.

Jde přece jenom o SDÍLENÍ INFORMACÍ. Kde je v tom smyslová stránka? SRDCE?

A NAŠE DOSPÍVAJÍCÍ DĚTI? Lidé této doby? Lidé naší civilizace?

Proč se teď tolik mladých školáků hroutí? Když žijí obklopení informacemi? Když mají AI podporu?

Myslím že v základu je to pořád stejné.

I já jsem se cítila nepřijatá. Rodinou, okolím, spolužáky. V dětství i v dospělosti. A hlavně v pubertě. Zažila jsem šikanu, zesměšňování, zneužívání. Chtěla jsem na výsluní a bojovala jsem o své přežití a začlenění mezi spolužáky.

Která cesta je z toho správná?

Nevyčnívat a splynout s davem, aby si mě moc nevšímali?

Nebo být na výsluní a dělat dojem, že jsem nejlepší, že všechno zvládnu?

Nebo jsem nešika a postavím si na tom svou image?

A chci být přijatá svým okolím? Davem? Nebo jenom svými nejbližšími? MÍT SVŮJ OKRUH BLÍZKÝCH, PRO KTERÉ JSEM DŮLEŽITÁ.

Co mi v životě dá MOJI JISTOTU?

PŘIJMOUT SAMA SEBE! Znát své možnosti, schopnosti, rezervy. Svoje potřeby. ROZHODOVAT SE za sebe! Pro sebe! JÁ JSEM DŮLEŽITÁ. JÁ JSEM DŮLEŽITÝ. Pro sebe.

A to mi dalo sílu tu být i pro druhé.