NECH TO PROUDIT!

Už mám čtyři rozepsané příspěvky. V podstatě sepsané. Ale potřebují zredigovat, přidat obrázek, dotáhnout a pustit je do světa.

Ale nedaří se mi to. Už několik dnů. Mám sice čas pro sebe i pro druhé. Ale CHYBÍ MI KLID. Na dokončení, UZAVŘENÍ. Odevzdání.

Vyslat je do světa!

A přitom mi psaní dělá poslední dobou takovou RADOST. Je to můj ČAS SDÍLENÍ.

I moje tělo to ví.

Až dnes. Konečně klidné ráno. Čas jenom pro mě. Sedám k počítači a dotahuji první článek. FINALIZACE. Pocit uspokojení se mísí s UVOLNĚNÍM. A nejenom mentálním.

Překvapí mě i fyzická stránka tohoto tématu. Musím na toaletu. A konečně po třech dnech úleva i v podobě stolice. Moje: PRAVIDELNĚ každé ráno, se teď oddálilo o tři dny. Hlava chtěla a tělo to nepustilo. Nic obtěžujícího, ani fyzicky bolavého. Ale výstižného. Moje SYMBIÓZA UVNITŘ i NAVENEK.

Dnes ráno! Skvělé NAČASOVÁNÍ. POUŠTÍM do světa další článek.

Konečně opět všechno proudí. Myšlenky. Můj čas. Moje práce. Moje TÉMA.