Muž a žena potřetí?

V dnešní době, kdy se neví kdo je kdo, tedy pohlaví, si dovolím sdílet svoje postřehy protichůdných světů. U mě okořeněných velkou propastí, která se ukázala až v průběhu vztahu.

Není to jenom rozdíl mezi mužem a ženou.

Ryba a pana. Tak diametrálně odlišná v nastavení, potřebách a očekávání.

Hedám v druhém oporu a společnou řeč. A přitom chybí potřebné obrazy ve druhém těle. Nemůžete sdělit obraz, který v zrcadle má jenom rozpitou kaňku neurčitých barev, rozměrů a tvarů.

A přesto se o to už tři desetiletí pokoušíme.

Jsem velmi ráda, pociťuji vděčnost za společný čas, společné prožitky i možnost odděleného směřování, samostatného růstu.

I když to často bylo, jako bych šplhala po žebříku a můj nejmilejší stál pořád o tři příčky níž. Možná aby mě chytal kdybych padala?

A když jsme si dali dostatek času, tak jsme společně vylezli hodně vysoko.

Máme nastavená vysoká očekávání i obrovskou náruč respektu, podpory, pochopení. Nejen pro sebe. I pro druhé.

Ikdyž nemusíme všemu rozumět, všechno vidět stejně.

Učíme se spolu.

Plujeme spolu životem jako na plachetnici, ze které už není potřeba vystupovat.

Obohatili jsme se vzájemně.

Naučili jsme se spoustu dovedností, které teď využíváme nejen ve vztahu, ale v běžném životě a v práci.

Komunikovat. A ustát rozdílné názory.

Najít a pojmenovat svoje potřeby.

A dopřát si je k oboustrannému prospěchu a uklidnění sebe i vztahu.

Sdílet.

Udělat si čas na svůj vlastní odpočinek. A společný čas.

Posouváme se do další životní etapy.

Kolem mě letí život stále jako splašený. A já jsem jeho součástí.

Nový rozjezd Vlaštoviček. Práce s malinkými dětmi, k kteří se teprve odpoutávají z rodiny a dělají své první samostatné krůčky.

Práce s jejich rodiči. Podpora mámy či táty, kteří hledají své další poslání v životě.

Protože být mámou je úvazek na celý život. Nikdo vás nezastoupí, nenahradí.

Ale váš život nemůže být svázaný pouze povinností a péčí o rodinu.

Terapeutická práce s dospělými, kteří se hledají a znovu rozjíždí.

I s dospívajícími, kteří už si uvědomují tíhu života. Aby ho zvládli s větší lehkostí a nadhledem v opravdovosti.

A v rodině přichází nový další život, další generace vašeho pokračování.

A odchází vaši dlouholetí průvodci. Ikdyž je to němá tvář.

Vlastní osobní posun, pracovní ukotvení v nové kanceláři.

Děkuji, že mám s kým sdílet radost ze života i jeho občasné strasti.

Vím, že si to vše nesu sama v sobě a na sobě. I tělo mi to občas dává znát.

Ale pokud pootevřu dveře, uvidím opět svoji drahou polovičku.

Není tu jenom pro mě. Není to moje spřízněná duše.

Ale zatím mě vždycky podržel, když jsem se potřebovala o něj potřebovala opřít.

A s věkem se určitě budeme vzájemně podpírat ještě častěji.