muž a žena poprvé

Partnerství. Rozdílnost.

Potřeba blízkosti. Potřeba zůstat sám sebou.

Nechat se ovládat tím druhým? Nebo manipulovat druhého?

Nebo dobrovolně naplňovat jeho představy?

Jak dosáhnout naplnění svých potřeb? A jaké jsou vlastně moje potřeby ve vztahu?

Moje očekávání!

Proč s ním ještě jsem?

Je pro mě manželství zahrada nebo klec?

Co od něj vlastně chci?

Co od něj opravdu potřebuji?

Jsem to stále já nebo už se na nás dívám jeho očima?

Předpokládám? Nebo opravdu vím?

A víme to oba stejně? Rozumíme tomu oba stejně? Máme tam stejný obraz a stejný zvuk?

Nebo se zase projevil zkrat na společném kabelu VYSÍLAČ - PŘÍJMAČ?

Tohle a ještě spousta jiného mě v mém životě provází. Doprovázelo. Čas od času opět vyskočí. Zkrátka osobní témata a pohledy ke zpracování.

Otvírat témat je pro mě BOLESTIVÉ.

A otvírat témat je bolestivé pro mého muže.

Protože v daném tématu máme uzavřenou svou vlastní bolest.

Říkám si: "Stačí moje bolest. Nechci způsobovat další bolest. Nechci mu/jí působit bolest."

Ale i tak je to na mě poznat.

Ztratím drive, zájem, nadšení, radost. Přestanu zářit. Uzavřu se.

Otvírání témat ubližuje.

Nese v sobě podtón VINY.

Kdo za to může? Jsem viník? Chci toho moc? Mám na to nárok?

A OBHAJOVÁNÍ.

To jsem neřekl. To jsem neřekla.

Tys to neřekl. Tys mi to neřekla.

A ÚTOKŮ.

Tohle jsem ti říkal/řekla.

Už jsem to řekl/řekla několikrát.

Ty to nevíš? Tys to zapomněl/a? Ty jsi to nepochopil/a?

A za tím vším MÁTE TOHO DRUHÉHO RÁDI.

Je to jen situace, která ve vás vyvolala pocit smutku a bolesti. Otevře se jedno bolavé místo. Jedna bolavá rána.

Z minulosti? Naprogramování?

Ten druhý nemusí být zlý/zlá.

I on vás má svým způsobem rád. Po svém.

Dle svého nastavení.

Podle svých vlastních zkušeností a bolestí.

Podle svých strachů a svého očekávání.

A to vše se děje nahlas i uvnitř. Dovnitř i ven.

Takže co je jinak? Co nám neladí? Jaké máme potřeby a očekávání? Nastavení?