MOJE POTŘEBY, MOJE bolesti

Na fyzické rovině to byla nejdřív bolest zubů, dásní.

Zanedbaná péče o sebe. A nutná péče o druhé, o náš společný prostor.

Fyzické a finanční zajištění místo pocitů.

Pak pobolívání v ramenou, zatuhlý krk.

Co všechno jsme na sebe ochotní naložit?

Pak silná bolest v zádech. Strach, že jeden prudký pohyb způsobí totální ochromení.

Nemůžete se koukat za sebe ani kolem sebe.

Hledáte svůj střed. Hledáte sebe, SVOJE POTŘEBY.

Vaše EMOCE mají jediný název, BOLEST.

Prober se. Bez projevení emocí se nedá žít!

Opatrně se rozcházíte, opatrně se ohýbáte. Hledáte cestu, jak si navléknout ponožku. Jak jemně zvedat břemena. Zvládnete jenom polovinu váhy toho, co běžně.

OCHROMENÍ.

A pak cesta ven. Vždycky přijde cesta. Léky. Příroda. Kapičky. Masáže. Rozhovor, sdílení. Klid a spánek.

Nový restart.

Do cesty vám přijdou noví lidé, nové techniky.

Učíte se na svět dívat opět novým dalším pohledem. Jako novorozeně.

Pokolikáté už?

Dokud jsme ještě tady, tak se stále učíme. Stále se vyvíjíme.

Stále objevujeme nové cesty a nová řešení.

Posuny patří k životu.

NEUSTRNOUT!

Otevřít další zamčené dveře. Objevit další neznámé v naší životní rovnici.

Pojmenovat je. A řešit je.

VYŘEŠIT JE pro sebe a pro své děti.

Podívat se na svět očima našeho rodiče. Jeho života. A života jeho rodičů.

Co všechno si naše tělo načetlo z Hardwaru předchozích generací.

Někdy to chvíli trvá.

Někdy to trochu víc bolí.

Někdy to jde pod povrchem a často do hloubky.

A nikdy svoji rovnici nevyřešíme definitivně.

Stále znovu a znovu budeme přijímat nové výzvy, hledat další cesty, další řešení.

Pracovat s další neznámou v sobě či v druhých.

To už k životu člověka patří.

Bolestivost se zmírní s našimi získanými zkušenostmi.

Nebo zesílí urgentností už to konečně vyřešit.

Dokud tu jsme.