Je to PROSTĚ pohádka

Vytváříme program na naše příměšťáky. Letos mají pohádkový nádech. A vracíme se ke starým dobrým klasikám. Princezny, draci, rytíři, Popelka, Koblížek, Červená Karkulka. Drsné, přímé, jasné nebezpečí. Dobro a zlo.

Ale při práci s dětmi jsem se naučila nedávat důraz na tyto OBA PROTIPÓLY. Proč by měl být někdo POZITIVNÍ nebo NEGATIVNÍ hrdina? Krásná princezna, která se krásná už narodila? Ale má s tím šikanózní problém. A nebo je pyšná a myslí jenom na sebe. Hrozivý drak plný zloby. Nebo smutku a samoty? Vlk, který žere Karkulku nebo prasátka? Co když má jenom hlad? Hloupý Honza? Který se nikdy moc nesnažil a teď používá hlavu tam, kde je potřeba? A tak mu nakonec spadne do klína i princezna? A jak to pak Honza ustojí na trůnu a postará se o celé království?

Takže, pokud můžu, ptám se dětí na jejich vidění světa a situace. Otvíráme různé pohledy.

Co nás tahle klasika učí? Že jsou lepší a horší pohádky? Lepší a horší lidé? Zastaralé a moderní pojetí? Pohádky nám ukazují pouze MOŽNÝ reálný svět. Jde o to, kam nás posunou. Jak se budeme na situace dívat. Jaký pohled, příklad si zrovna vybereme. A jaké zákulisí v nich objevíme. Rozhodnout o vlastním životě musíme sami. Proto by pohádky měly být pouze indicie.

Proč je v nich strašidelný les, loupežníci a jeskyňky? Jde o strach, který dětem přináší? Nebo jim ukazuje reálný a možný svět? Závist, zlobu, smutek, úzkost, strach, nejistotu? Má je do života vystrašit? Nebo připravit? Nebo ukazovat cestu? Vést je k hrdinství a obětavosti? Nebo uvědomit si své možnosti a potřeby. Své přání a cíle?

Možná jim pohádka do života programuje očekávání. Něco za něco. Příčinu a následek. Snažit se nebo vše přijmout? Poslouchat a ustupovat znamená být hodný. Neprosazovat se. Nebo se předem připravit na strach? Bát se všech okolních lidí? Co kdyby mi chtěli ublížit? A když se s někým rozdělím o koloběžku, tak mi určitě také půjčí tu svoji. Ale takhle to často nefunguje.

Já čtu dětem pohádky ráda. Občas je i vypráví. A mám ráda klasiku i moderní dnešní pohádky. Baví mě s dětmi fantazie.

Stejně jako v pohádkách překonávám každý den nějaké překážky, abych si vybojovala svoji princeznu. A učím se i přijímat, být otevřená příležitostem, jít za svou šťastnou hvězdou. Pro mě jsou pohádky inspirací. Ukazují mi možnosti, které třeba nevidím a víc si díky nim uvědomuji svoje vlastní nastavení a osobní nastavení druhých.

Žiju ve své pohádce. Právě teď žiju ve Flow. Žiju ve vlastním světě smířená i přijímaná. S důvěrou v přítomnost i budoucnost. Čekám, že můj život bude přiměřeně dlouhý a báječný, plný překvapení, které zvládnu a které mě posunou.