JAk moc se znáte?

Dnes se s vámi chci podělit o velmi osobní setkání.

Přišel mi krásný dopis. Upřímný, pravdivý. Psala jsem ho já sama sobě. Už před půl rokem.

Jako poselství od mého minulého já tomu budoucímu.

"Napište sami sobě dopis a já vám ho za půl roku pošlu" znělo zadání.

Tak už doputoval. Už předevčírem. Poznala jsem svoje písmo. Věděla jsem co je uvnitř. Věděla jsem, že to budou milá a podporující slova. Protože jsem ho psala na konci svého koučovacího výcviku. A už tehdy jsem za sebou měla obrovský životní a osobní posun. Ale teď jsem nebyla na dopis soustředěná. Zůstal ležet v zalepené obálce.

I následující den jsem toho měla hodně. A tak jsem si ho ještě hýčkala. Chtěla jsem si ho vychutnat.

A nastal čas až třetí den večer. Trochu zklidnění. Teď se to hodí. Teď si to přečtu. Čtu ho. A je mi jasné, že to zveřejním. Je až moc pravdivý. Až moc vědomý. Až moc jsem tehdy věděla, co budu potřebovat dneska slyšet, číst.

Takže pokud hledáte milující podporu, můžete ji objevit sami v sobě. Už teď znáte svoje budoucí já. Už teď si můžete být oporou.

Milá Hani,

vím, že už teď jsi udělala velký posun. A co tě teprve čeká za dalšího půl roku?

Mám z tebe radost. Jsi klidná, pevná, vážíš si sama sebe. Znáš svoje kvality a umíš je využít ve svůj prospěch. Možná máš či nemáš rozjetou praxi. Ale to v tuto ani v budoucí chvíli není podstatné.

Důležité je, že jsi se hodně poznala, našla svoje priority, svou cestu. Že rozdáváš radost a jsi přínosem každého týmu. Že ti záleží na tvé rodině. Ale konečně i na sobě samé.

Nelituj žádné chvíle, která mezi tím uběhla. Stálo to za to.

A ještě spoustu chvil máš před sebou. Užívej života pro sebe i pro druhé.

Mám tě moc ráda, objímám tě.