Dětské nadšení má silný pohon

JE TO PERPETUM MOBILE.

Už jste někdy zažili nadšení svých dětí? Nebo i cizích dětí?

Je to fantastické. Vidíte dítě zářit. EXPANDOVAT.

Nadšením poskočí. Stáhne ruku v pěst a vystřelí s ní do oblak. Obejme celý světadíl. NÁDHERA.

Jedno takové se mi v posledních dnech vrací. Setkali se u nás rodiny na lukostřelbě. Spousta nováčků držela luk poprvé v ruce. Nebo s jeho používáním měla jen nepatrné zkušenosti.

A najednou sleduji caparta sotva tříletého. Luk je větší než on sám. Svou výškou ho luk převyšuje. K-luk má co dělat, aby napnul tětivu a tak mu můj Náčelník pomáhá.

Stojí u něj, pracuje s jeho rukou. Vkládá svou sílu do natažení luku, lehce ho podepře a kluk zamíří. A šíp letí. Zabodne se do terčovnice deset kroků před ním.

Žádná desítka. Ani barevné okruží. Ani kruhy terče. Prostě pravý okraj papíru.

Ale šíp drží. Zabodnul se. Našel své pevné místo. Nedoletěl k zemi jako ten před ním.

A klukovi letí ruka vzhůru jako kdyby dal gól. Dal svůj pomyslný první gól v životě. Nadšení mu prosvištělo tělem, jako by šíp neletěl do terče před ním, ale přímo do jeho srdce. Nadšení ho pohltilo. Vítězství ho zasáhlo. Celý nadskočil a já s ním. I po pár metrech za ním.

Srdce se mi rozbušilo. Nádhera. Nadšení. Jeho i moje.

Sdílení, které mi na několik dalších dnů uvízlo v myšlenkách, kdykoli jsem si na něj vzpomněla.

A dnes opět.

Připravila jsem pro maminky a děti výtvarný program. Jednoduchý, odpočinkový.

A neNewtonovskou kapalinu. Hmotu. Jenom voda a škrob.

Čím víc do ní boucháte, tím pevněji drží.

A když ji pustíte, proteče vám mezi prsty. Nebo i trychtýřem.

A opět ten úžas dětských očí. Zápal. Nadšení. Objev. Pochopení. Touha. Radost.

A pak zklidnění. Hra a zkoušení dalších možností. Co všechno ta hmota umí?

Je pro mě obrovská radost být při tom. Dává mi to sílu. Dobíjí mi to baterky. Nadšení. Nadšení dětí se stává i mým. Inspirací. Odhodláním.

Být tu pro někoho.

Dělat to, co mi dává smysl. To co nás posouvá. To, co nás spojuje.

Tak si to užívejte. Vy co máte děti. Svoje či jiné.

Nebo už máte padesát, sedmdesát, stovku?

Jste unavení životem?

Kde je hranice nadšení? Hranice radosti? Co nás omezí? Co nás zastaví?

Znovu uvnitř vidím ty rozzářené oči.

Prosté nadšení. JE I VE VÁS. URČITĚ. VÍM TO.

Tak hledejte a zažívejte. Vytrvejte.

STOJÍ TO ZA TO.