DĚLÁM OSTUDU!

Nebyl to můj úmysl. Prostě to tak vyplynulo.

S kamarádkou jsme řešily odchod jejího partnera. Její potřebu MÍT VEDLE SEBE NĚKOHO BLÍZKÉHO. Kdo o vás pečuje. Kdo vás má rád. Kdo je vaším přístavem.

,,Hele, přej si. Pošly si objednávku. Teď to funguje vesmírně rychle." Jenom trochu popřemýšlej, co fakt chceš. Protože jinak ti vesmír pošle toho, koho POTŘEBUJEŠ. Pro tvůj růst a další posun. S plusy i mínusy.

Objednávka odeslána. To přece nemůže být tak jednoduché?

Jasně, že to je JEDNODUCHÉ. Vstáváme od svého stolu ve veřejné restauraci. Zrovna si měním místo s přicházejícím mužem. Velmi seriózní a pozitivně vyhlížející pán středních let. I takoví muži jsou a chodí na oběd sami?

Krátce sbírám odvahu a zaskočím ho bleskovou otázkou: "Pane, jste volný?"

Fakt nechápu, že jsem se to zeptala já! Spíš jako by ta otázka zazněla skrze mě. Celá otřesená sleduji jaké rozpaky jsem na obou stranách způsobila. U něj i u kamarádky. Všichni jsou ZASKOČENÍ. Obratem se omlouvám.

Nešlo mi o odpověď. Nešlo ani o otázku. O její slova.

Spíš o jednoduchost změny. Fakt to chceš? Řekni to! Vyslov to nahlas! A čekej. Ale buď i aktivní. JDI DO TOHO!

Tímto se omlouvám všem zúčastněným, personálu a dalším hostům. Fakt to takto běžně nedělám.

Ale JDE TO!