Co mě naplní? BÝt!

Plavu si v bazénu. Moje ruce se pohybují jako rybí ploutvičky. Cíleně rozevírám prsty a nechávám vodu proudit. Nejsem ryba. Jenom jsme se v rybách narodila.

A teď mi plavání připomíná, že JSEM. Že ŽIJU!

Hlavou mi letí moje propojení. Naučila jsme se plavat až v deseti. Po několika letech povinných školních bazénů. A kdy mě táta bral v létě na koupaliště a říkal mi: "Stačí důvěřovat vodě. Ona tě unese, když se nadechneš."

Něco bylo jinak? Něco mě blokovalo? Proč jsem neměla důvěru? Proč mi to trvalo tak dlouho? Co jsem potřebovala?

VNITŘNÍ UJIŠTĚNÍ, DŮVĚRU, VZOR, PROPOJENÍ.

Jednoho dne jsem se při spontánní hře odhodlala a udělala pár funkčních temp, která mě konečně UNESLA. NASMĚROVALA.

Z vody mám stále respekt. Zvlášť, když plavu někam dál. Anebo v prostředí, které může být rizikové, tzn. řasy, klacky, bláto, hloubka. Možná i tobogán? Tomu jsem ještě pořád nepropadla.

Ale už si umím ve vodě užívat. Houpání na vlnách, chůzi v mokrém mořském písku. Plavání v bazénu, kdy zkouším různá tempa a obměny, jako plavání jenom rukama nebo jenom nohama, jako pejsek, otočky, změnu směru. Fascinuje mě, když udělám první záběr nohama, ruky vpřed a teprve po chvíli razantní rozpažení a druhá vlna pohybu pažemi. Jak se to tělo efektivně a cíleně pohybuje? A jak rychle.

Zkrátka voda je teď můj RELAXAČNÍ ŽIVEL.

A MOJE MYŠLENKY běží dál. Je to stejné UCHVÁCENÍ, jako když naši kluci stavěli z kostek, když dostali luk či pistolku. Když podnikali objevné výpravy. Když teď plánují. Když renovují stůl či okno. Když se SOUSTŘEDÍ NA LOV svého mamuta.

A já si svůj život zase nedokážu představit bez výtvarných činností, hudby, chůze, přírody, KOMUNIKACE s klienty či přáteli. Setkávání s dětmi a naplňování jejich volného času smysluplným programem. Třeba na příměšťácích či na skautských schůzkách a výpravách. Ráda předávám. Ráda tvořím komunitu a hostím přátele. VYTVÁŘÍM PROSTOR PRO SETKÁVÁNÍ.

Plavu si a myslím na jedinečnost našeho nastavení. Na to, CO V ŽIVOTĚ POTŘEBUJEME KE SVÉ SPOKOJENOSTI? Každý to máme jinak. Jiné potřeby a míru jejich naplnění.

Ale USILUJEME. Usilujeme proto, abychom žili. Abychom nevyhořeli. Aby naše ŽITÍ MĚLO SMYSL. Náš VNITŘNÍ SMYSL. Abychom měli náš VNITŘNÍ POHON. Důvod se těšit. Důvod ráno vstát.

Někdy potřebujeme čas. Uvědomit si, co nás naplňuje. Hledat, zkoušet. Poznat to. OBJEVIT. POTVRDIT si. A pak si to UDRŽET. BÝT V TOM. NAPLNO.